Jul 23 / Mgr. Tomáš Helmich

Krční páteř

Krční páteř tě ničí? Nemůže za to tvůj polštář. Sedneš si k počítači v osm ráno. V poledne cítíš, jak ti tuhne krk. Ve tři odpoledne máš pocit, že máš na ramenou položenou cihlu. A večer už tě z toho třeští hlava.

Většina lidí to řeší takhle: nový polštář. Nová židle. Náplast, co hřeje. Občas prášek. A pořád dokola ta stejná otázka – „proč to nezabírá?"Chci ti ukázat proč. A hlavně – co s tím.Tvoje hlava váží jako bowlingová koule. Zní to jako drobnost, ale tvoje hlava váží kolem pěti kilo. Přesně tolik jako bowlingová koule.

A teď si představ, že tuhle kouli držíš celý den kousek nakloněnou dopředu – protože se díváš do telefonu nebo do monitoru.Každý centimetr, o který se hlava nakloní dopředu, násobí zátěž na krk. Svaly na zadní straně krku pak musí celý den táhnout jako lano, aby ti hlava nespadla na hrudník. Není divu, že večer křičí. Ale – a tohle je důležité – nejde jen o polohu. Krk je totiž místo, kudy prochází spousta nervů, které řídí, jak se cítíš. A tvoje tělo si tuhle oblast hlídá jako oko v hlavě. Když je v napětí ono, jsi v napětí ty.

A funguje to i naopak: když jsi ve stresu, tvoje tělo často „zdrhne" napětí právě do krku a ramen. Proto tě po náročném dni bolí krk, i když jsi celý den neseděl u počítače.Nový polštář problém neřeší. Chápeš, proč tě nový polštář nespasí? Řešíš totiž jedno místo osm hodin denně, když tělo funguje celých dvacet čtyři. Polštář ti neopraví, jak sedíš, jak dýcháš, jak zvládáš stres, jak často se za den vůbec pohneš.A tady je ta osvobozující myšlenka: nemusíš čekat, až tě někdo opraví. Tvoje tělo tě celý den poslouchá – jen jsi mu zatím nedal správné instrukce. A ty se je naučit můžeš. Nejsi bezmocný. Jenom ti zatím nikdo neukázal jak.

Co si vyzkoušej ještě dnes. Nastav si na telefonu budík každou hodinu. Až zazvoní, uděláš tři věci, každou desetkrát: pomalu zakroužíš rameny dozadu, jemně zatlačíš bradu k sobě (jako když děláš „dvojitou bradu" – přesně tenhle nevzhledný pohyb krk miluje) a párkrát se zhluboka nadechneš do břicha. Třicet vteřin. To je celé. Zní to banálně? Zkus to týden a uvidíš, jak jinak se ve čtyři odpoledne cítíš.